V našem seriálu Pod lupou představujeme kandidáty trochu jinak. Nejen prostřednictvím práce, zkušeností nebo několika vět z medailonku. A ne vždy pokládáme jen pohodlné otázky.
Tentokrát si Jakub Vtípil vzal pod lupu našeho kandidáta č. 5 Radka Tupého – programátora, moderátora, fotografa a člověka, který má ke kameře opravdu blízko.
A právě kolem ní se rozhovor nejprve točí. Co Radka na natáčení baví? Kolik práce se skrývá za minutou hotového videa? Jak dostat před kamerou z lidí přirozenost? A proč si jako grafik a fotograf všímá v Sázavě věcí, které možná ostatní jednoduše přejdou?
Jenže u techniky jsme nezůstali.
Jak má podle Radka fungovat dobrý tým? Co ho na lidech a ve společnosti dokáže opravdu naštvat? Čeho si naopak nejvíc váží? A hlavně – co by chtěl prostřednictvím Společně pro Sázavu lidem ukázat a osobně jim vzkázat?
Radek mluví o respektu, pokoře, lhostejnosti, vztahu k místu, kde žijeme, i o tom, proč podle něj nestačí jen předvolební gesta.
A jedna jeho věta možná celý rozhovor vystihuje nejlépe:
„Velmi si vážím lidí, kteří dělají něco pro druhé, nejsou lhostejní ke svému okolí a mají doopravdy rádi svou zemi a místo, kde žijí.“
Tak si dejte ranní kávu a pojďte se s námi podívat na Radka trochu víc POD LUPOU.
Ptá se Jakub Vtípil. Odpovídá Radek Tupý.
Jmenuji se Radek Tupý a v Sázavě žiji od narození. A žiji tu rád. 💚
Jsem programátor a této profesi se věnuji už od studií, kdy jsem absolvoval roční nástavbu se zaměřením na programování a ekonomii. V roce 1985 bylo studium programování spíše raritou, takže byl tento obor tehdy spojený s ekonomií. Jasným podnětem pro mě bylo pořízení malého osobního počítače.
Později jsem si jako vedlejší činnost přidal ještě výrobu reklamy a grafiku. Tomu se ale dnes věnuji už jen okrajově.
Každá část má něco do sebe a hodně záleží na tom, co se zrovna točí – jestli dokument, nebo aranžované klipy.
Baví mě vymýšlet námět, ale asi nejvíc mě baví samotné natáčení - především aranžované věci, třeba hudební klipy.
Říká se, že jedna vteřina filmu znamená jednu hodinu práce. Pochopitelně to ale neplatí paušálně a každý projekt je úplně jiný.
Zásadní je precizně se předem připravit – promyslet scénář, záběry, nastavení kamery a světel, připravit potřebné pomůcky i pomocníky na place.
Čím lépe se provede příprava, tím lépe se natáčí a tím méně je pak záběrů, které se musí vyhodit. Většinou se ale nějakým nepoužitým záběrům stejně nedá vyhnout.
Fotím i filmuji a ze všeho nejraději právě lidi a atmosféru.
V obou případech postupuji tak, jak bych se nejlépe cítil já sám. Tedy především klid, pohoda a přirozenost, bez zbytečného stresu. To vše se projeví na kvalitě výsledku i výrazu účinkujících. Pak samozřejmě záleží také na míře ostýchavosti a zkušenostech těch, kteří jsou před kamerou, potažmo i za ní.
Z pozice grafika a fotografa vnímám nejen Sázavu, ale všechna místa výrazně intenzivněji. Všímám si toho, co a jak k sobě ladí, jestli má reklama nebo cedule základní grafické parametry. Jsem tak trochu ujetý na sledování reklamy. Všímám si také, jestli barvy výzdoby, cedulí nebo celých domů zapadají do daného prostředí. Hodně přitom spoléhám na vlastní pocity.
Příroda totiž, na rozdíl od člověka, nikdy nedělá barevné kýče.
Větší filmování je především o týmu. Sladěný tým je naprostý základ – štáb, herci i zázemí. Všichni jsou důležití a na každém záleží.
A co dělá tým dobrým? Především vzájemný respekt a pokora! Od nich se odvíjí naprosto vše. A to podle mě platí u všech týmových i netýmových činností.
Extrémně mě vytáčí arogance, lhostejnost, sobeckost a lumpárny. Jak mezi lidmi samotnými, tak především u těch, kteří zastávají funkce a mají vliv na ostatní. Jsem zastáncem toho, že se takové věci nemají přehlížet. Stejně tak jsem zastáncem toho, abychom si navzájem pomáhali a pomáhali i své zemi.
Velmi si vážím lidí, kteří dělají něco pro druhé, nejsou lhostejní ke svému okolí a mají doopravdy rádi svou zemi a místo, kde žijí. Obyčejný úsměv neznámého člověka nebo podržení dveří mamince s kočárkem mi dokáže udělat radost na celý den.
Chtěl bych ukázat právě to, co jsem popisoval výše. Že jsme společenství lidí, kteří aktivně a dlouhodobě dělají něco pro druhé. Že nám není jedno, co se děje v našem městě a s naším městem. Že nejsme lhostejní, arogantní ani sobečtí. Chtěl bych, aby Sázaváci začali být hrdí na své město.
Chci lidem ukázat, že to nejsou jen volební gesta a že právě zkušenosti řady z nás dokazují, že to myslíme vážně. Že opravdu chceme lidi zapojit do dění ve městě, říkat jim, co děláme, a dát najevo, že si občanů vážíme.
A jako celek schopných a upřímných lidí máme velký potenciál to všechno uskutečnit.